chodidlo v brazilském písku„Budu mít pár hodin čekání na letišti v São Paulu – Guarulhos, můžu se jít někam projít v okolí?“ Krásná česká otázka, která také zaznívá na cestovatelských besedách. Brazilci by nad ní nechápavě kroutili hlavou – z letiště se odjíždí autem, taxíkem, autobusem, možná dokonce i novým metrem (budovaným léta, kam až moje brazilská paměť sahá), ale nikdo z něj určitě nikdy nikam nechodí A PÉ [a pé], pěšky.

znamená chodidlo (ta část nohy, kterou sešlapáváte plynový pedál) a v brazilské portugalštině se vyskytuje velmi často v mnoha populárních úslovích. Celý příspěvek

Mala

Někdy Jihoameričany podezřívám, že mají zvláštní schopnosti dělat své lety do Evropy akčnější a dobrodružnější. Už mi za ty roky předvedli mnohé finty, některé opakovaně. Např. zjistí až při odbavení na letišti, že mají propadlý pas (to se asi dělo konkrétně na brazilském letišti Guarulhos docela často, tak zde policie zřídila přímo přepážku pro expresní vyřizování nových pasů; i tak to však znamená ztrátu letu a hledání nového spojení), zapomenou si v letadle peněženku (a to již v mezidobí odletělo někam jinam), ulítne jim navazující spoj nebo aspoň ztratí zavazadla…

Čekám zrovna na ruzyňských příletech na trojici Brazilců. U letadla z Amsterodamu již na obrazovkách svítí symbol přeškrtnutého zavazadla, výdej kufrů byl tedy ukončen. A já dál marně své známé vyhlížím.

Konečně se v proudu příchozích objevuje známá tvář! Jen jedna. Celý příspěvek

Coxinha

brazilská specialitaKdyž vás v Brazílii během dne přepadne menší (ale klidně i docela velký) hlad, možná nastala ta správná chvíle dát si některý ze slaných kousků zvaných salgados [salgádus], které jsou běžně dostupné v barech, bistrech, pekárnách a dalších občerstvovnách. Výsostné postavení mezi nimi zaujímá coxinha [košíňa]. Coxinha je smažená kapsička tvaru kapky, v nejtypičtější variantě z pšeničné mouky s přídavkem kuřecího vývaru, plněná kuřecím masem a sýrem catupiry, obalená ve strouhance (existuje řada alternativních receptů a náplní). Název v překladu znamená „stehýnko“ a k němu se váže i legenda o vzniku této pochoutky. Celý příspěvek

Encontro das Águas

Na světě existuje více míst, kde se vody dvou odlišných barev setkávají v jednom korytě … a úplně se jim k sobě nechce (totéž platí obvykle i pro politiky, ale to sem nyní nepatří). Těžko však nějaká řeka předvede tento úkaz v majestátnější podobě než Amazonka v bodě svého vzniku. Abych byl přesný, Amazonka pramení vysoko v peruánských Andách (a v jejím prameni, respektive v jeho přesném určení, měli prsty Češi), na své cestě z hor však vystřídá několik jmen, indiánských, peruánských, kolumbijských a brazilských. Pro Brazilce se Amazonkou nazývá až od soutoku řek Solimões [solimojš] a Rio Negro [híu négru] nedaleko amazonského velkoměsta Manaus. A právě toto místo nese jméno Encontro das Águas [enkóntru daz águas], setkání vod. Celý příspěvek

Assim

Bazének

„Představ si, nechtěli mě pustit do bazénu,“ Jirka naštvaně mrskne ručníkem na pohovku. Byt, pronajatý přes Airbnb v luxusní rijské čtvrti Barra da Tijuca, se už na internetu pyšnil lákavým bazénem uprostřed uzavřeného bytového komplexu (condomínia) a Jirka se celý den těšil, že si tam v podvečer trochu zasportuje.

CÓMO ASSIM? Jak je to možné?“ vzhlédne jeho brazilská slečna od mobilu.

„Že prý musím mít potvrzení od lékaře, že jsem fyzicky i mentálně schopný plavat, že se neutopím, že nemám žádné přenosné choroby, ASSIM E ASSADO… Já, co jsem v Česku na výšce plaval závodně!!!“ Celý příspěvek

Xícara

Když studentka španělštiny pekla podle brazilského receptu, přidala do těsta – v nejlepší víře – také lžíci mléka. V instrukcích stálo: xícara de leite [šíkara dži léiči], čemuž ve španělštině nejlogičtěji odpovídá cuchara de leche [kučára de léče], tedy mléka tak akorát na lžičku. Jenže chyba.

Xícara je v brazilské portugalštině hrníček, šálek. V úplně nejčastějším, ze samé podstaty brazilském slovním spojení tedy xícara de café, šálek kávy. (Pro úplnost dodejme, že každý správný šálek má svůj podšálek, a ten se řekne pires [píris].) Celý příspěvek

Coco

brazilské kokosy

Prodejce kokosů v Niterói (na pozadí Cukrová homole v Riu)

… aneb malá kokosová abeceda.

Čerstvé kokosy patří neodmyslitelně k brazilským plážím a vychlazené přináší příjemné osvěžení ve zdejším horku a žáru. Kupujete si vždy água de coco [água dži kóku], tedy kokosovou vodu. V našich, kokosům poněkud vzdálených krajích občas zaměňujeme kokosovou vodu za kokosové mléko, Brazilci to však dobře rozlišují. Kokosová voda je téměř čirá tekutina ze středu kokosu, bílé, husté a mastné kokosové mléko leite de coco [léiči dži kóku] vznikne rozmixováním kokosové dužiny s vodou – to si nejčastěji kupujete v plechovce.

Prozraďte, už jste někdy otvírali kokos u vás doma? A zapojili do toho všechny dostupné nástroje od nože, kladiva, vývrtky, struhadla až po pilku na železo? Byla od kokosu půlka bytu nebo víc? Pokud máte podobné vzpomínky jako já, budete také s obdivem hledět na zkušené prodejce kokosů u plážových stánků. Jak zručně a s naprostou jistotou přidrží kluzký mokrý kokos jednou rukou a ve vteřině párkrát mrsknou mačetou srostlou s druhou rukou. Pak už jen vhodí brčko, zinkasují nějakých pět reálů (cca 30 korun) a podají vám připravený plod. Je to vždy hezké pokoukání, když někdo něco doopravdy umí… Celý příspěvek

Arroz e feijão

hlavní brazilská příloha

Rýže a fazole

„Esses instrumentos aqui são o arroz e feijão, cada cirurgião tem que ter,“ pronáší zkušeně brazilský lékař a v rukou přitom obrací chirurgické nástroje prezentované na odborném veletrhu: „Tyto nástroje jsou rýží a fazolemi, ty musí mít každý chirurg.“

Rýží a fazolemi?

Arroz e feijão [ahós i feižão] jsou dvě základní přílohy používané v brazilské kuchyni, které k sobě v místním podání neodmyslitelně patří. Suchou rýži Brazilec vždy zvláční fazolovým přelivem a zmíněná kombinace (mimochodem, dle nutricionistů velmi šťastně zvolená díky vyváženosti obsažených sacharidů, bílkovin, aminokyselin a minerálů) má slibně nakročeno stát se jednou z vašich BRAZILSKÝCH ZÁVISLOSTÍ. Celý příspěvek

Caipirinha

typický brazilský drink

Brazilská caipirinha

Tento blog už dál nemůže být bez caipirinhy. Jako se bez ní neobejde žádná pořádná brazilská cesta.

Aby bylo jasno, caipirinha [kai-pi-rí-ňa]* je lék! Nebo alespoň tak podle legendy vznikla – jako lék na chřipku (s ohledem na probíhající chřipkovou epidemii jsem snad trefil i načasování příspěvku), v původním složení drtivé síly: citron + med + česnek + pálenka cachaça [ka-šá-sa] z cukrové třtiny. Postupem času se (podle stejné legendy) vytratil med a česnek, naopak se přidal třtinový cukr pro vyvážení sladko-kyselé chuti a led pro to správné osvěžení. Celý příspěvek

Trem

V BRAZÍLII JE MÁLO VLAKŮ.

Vlak se brazilsky řekne trem [trẽn] (s nosovou výslovností). Záměrně píšu „brazilsky“, protože v evropské portugalštině se používá zcela jiné slovo – comboio [kombóju]. (Pokud vám tedy v turistické kanceláři v Portu sdělí, že na výlet do Bragy pojedete comboio, nemusíte se obávat, že byste snad popojížděli v nějakém „konvoji“ autobusů – budete cestovat v regulérních vagónech tažených mašinou.)

Zrekonstruovaná železniční stanice ve městě Barretos, stát São Paulo. Jen nějak chybějí koleje..

Brazílii nicméně vlaky moc nejdou. Na své rozlehlé území má žalostně málo funkčních tratí, nákladní doprava je primárně směřována na kamióny a lodě. Osobní pak rovněž na silnice nebo do letadel. Zlatá doba pro budování železnice byla na konci 19. a na počátku 20. století, kdy nové vlaky pomáhaly svážet brazilskou úrodu (např. kávu) a vytěžené nerostné bohatství do přístavů. Jelikož se ovšem jednalo o jednotlivé privátní investice, každá taková trať byla postavena s jinou roztečí kolejí. Tím se prakticky znemožnila budoucí integrace do jednotné sítě a politickou zelenou dostal rozvoj silniční dopravy. Celý příspěvek